Lízinka a její koťátka

16. března 2008 v 10:20 |  kočičí příběhy

Lízinka a její koťátka

Narodila jsem se na stráni. Byla to dobrá stráň. Dole teče řekaLíza, stačí seběhnout a můžete se napít. A když vyběhnete nahoru, tak tam bydlí babičky a dědečkové, kteří co sami nesní, dávají ven do mističek. Starší kocouři sice jednoho hned tak misce nepustí, ale něco tam přece jen zůstane, a když si jeden ještě chytí nějakou tu myšku, tak bříško hlady nebolí.
Horší je to v zimě, když jídlo je zmrzlé a myška žádná, to pak to bříško bolí moc. O něco lepší bylo, když tam začali chodit nějaký malí člověkové a nosili nám jídlo. Už jsem věděla, kdy chodí a čekala jsem na ně.
Ale pak mě najednou začaly bolet oči. A svrbět a slepovat se dohromady a dalo strašnou práci je očistit. A bylo to čím dál horší a jednou to už vůbec nešlo. A když přišli ty malí člověkové, tak mě popadli a odnesli k nějakejm velkejm člověkům. A ti mě taky popadli a někam mě vezli a tam mě píchali a ta paní od těch velkejch člověků mi pak něco pořád strkala do tlamičky a říkala: "To svět neviděl, jak je ta kočka zřízená". A taky mi pořád něco mazala do očí, takže se mi zase lepily - no řeknu vám, příjemné to tedy nebylo.
Ale jídla bylo dost, i když tam byla spousta dalších kočičáků, tak se to dalo vydržet. Jen to bříško pořád pobolívalo, a tak mi paní zas něco strkala do tlamičky a říkala, že se bojí, že už je to chronické.
A pak mně jednou paní přinesla krabici a tak dobře ji schovala, že jsem tam měla domeček jenom pro sebe a moje koťátka tam byla úplně v bezpečí. A když vyrostla a šla do světa, tak jsem si říkala, že bych se taky měla podívat, co je kde nového, a vrátila jsem se zpátky na stráň.
Bylo už teplo, bříško bolelo jen trošku a ještě to bylo bez blech a klíšťat, protože mi paní dala takový kouzelný oboječek a já už se vůbec nemusela drbat. A taky jsem si tam našla toho nejkrásnějšího kocoura a celé tři měsíce jsem si to náramně užívala. Jenže pak se přiblížil můj čas a já si vzpomněla na tu krabici, co jsme tam všichni byli dobře schovaní a na teplíčko a plnou misku. A tak jsem se tam šla podívat a najednou přišla na zahradu ta paní a říkala: "No ne, ty jsi se vrátila? Tak pojď dál!"
A představte si, že tam zas byla ta plná miska a dokonce i ta krabice. Jen ta moje koťata byla nějaká nemocná, prý špatné srdíčko, a tak mi nakonec zbyli jen dva černí kluci, ale ti stáli, lumpové, za to a do světa šli někam strašně daleko. Pár dní jsem je hledala, ale nikde nebyli a pak panička přinesla takové mourovaté umňoukané nic a říkala, že bych tomu miminu měla dělat maminku, protože mu ta jeho umřela. Já nejdřív nevěděla, prosím vás, to je nějaká zodpovědnost takové cizí mimino, ale ono tak plakalo a prosilo, že mi to nakonec nedalo. A tak jsem ji dala napít a tu mourovatou holku vychovala.
Jen být takovou dobu s dětma doma už mi bylo dlouhé a taky na zahradu začal chodit takový krásný černobílý kocour a tak moc a krásně zpíval, že jsem neodolala a celou jednu noc jsem prorandila. Ráno mě doprovodil až ke dveřím a já se honem běžela kouknout, jestli je ta moje holka mourovatá v pořádku.
Byla, jen panička lomila rukama a bědovala: "Lízinko, ty nemravo, já tě, holka, neuhlídám!" Ale věděla jsem, že to tak nemyslí, protože mě říkala Lízinko, hezky na mně koukala a hladila mě a tak jsem se s ní hned pomazlila, aby si to tak nebrala. A víte, že to mazlení je moc hezká věc?
A zas byla zima, ale mě už tlapičky nezábly a kocour Evelín si se mnou hrál a ani Žofík už na mně neprskal, jen s tím psím halamou Bleskem je trochu potíž - on má ten nos hrozně velkej a všude ho strká. Ale jinak je moc hodnej, a když byla ta moje koťata větší, tak s nima hrál a čistil je. Jen panička chodila kolem a říkala: "To by v tom byl čert, abych tě tentokrát neuhlídala!"
Jak šla mrňata do světa, panička mě popadla a vezla k doktorovi, ale ten říkal, že se musí nejdřív počkat, až nebudu mít tolik mlíčka. Ale nejspíš v tom čert asi byl (tedy černej on byl, to jo, ale na čerta nevypadal) a panička si teď dělá starosti. Ale ona to zvládne - jako vždycky. A já Poopytaky. Bříško už mě nebolí ani trochu, mám pěkný kožíšek a ani ocásek už nemám jak tkaničku do bot.
Moji páníkové jsou tři. Malá člověková, co mně chodívala krmit na stráň a u které se tak báječně spí v posteli. Páník, co mi chodí kupovat konzervy, drbe mě za uchem a říká, že jsem ta nejhodnější a nejskromnější kočičí dušička, a panička, co se o všechno postará a já k ní vždycky sedím co nejblíž, protože na jejích lejstrech se strašně dobře spí. Ráda si s páníkama povídám a vždycky, když mě někdo z nich osloví, zdvořile odpovím.
Mám pro sebe celý dům, ale jak říkám, nejraděj sedím někde blízko paničky. Někdy, když je otevřené okno, jdu si na chvíli sednout na parapet, abych viděla, co je nového na ulici. Ale nemám ráda, když se okno zavírá a tak se hned radši vrátím.
A taky mám zahradu a moc ráda se v ní procházím. Nejlepší je, když si páníci udělají kafe a pak tam sedíme všichni a sluníčko mi svítí do kožíšku. A pak je tam taky taková vysoká zeď porostlá psím vínem a tam můžu sedět a nikdo mě nevidí. Ale když někdo z páníků zavolá, tak to se hned ozvu a jdu za nimi. A z té zdi mám krásný výhled, vidím, co se kde šustne široko daleko a nikam už ani nemusím chodit.
Protože já - já jsem kočka domácí, víte?
A moje koťata
Tentokrát mám jen tři a nešlo to tak hladce jako jindy, musel pomáhat pan veterinář. A panička říká, že nic se nemá přehánět a že to mám z toho. Ale všechno dobře dopadlo, mám dva kluky a holku a panička jim říká elementi chlupatý puntíčkovaný. Protože prý tak životaschopná koťata se hned tak nevidí a Pussy a Poopy po sobě opravdu mají flíčky, jakoby si někdo namočil prst do barvy a opuntíčkoval je.
Chodit na záchod už umí všichni tři - tedy, někdy se ještě zapomenou, ale jen někdy - však jsou taky ještě mrňousové. Už jsou poprvé odčervení a taky očkoBertíkvaní, aby nebyli nemocní, a baštit umí jen což.
Zvlášť Bertík, ten je celý černý, má ouško trochu šišaté, jako by měl místo ucha plamínek, ale na temperamentu mu to vůbec neubírá - vidíte sami na fotce: "Si na mně dej pozor, ty moucho!" Ale když není zrovna po ruce moucha, tak takové pomazlení z páníčkem vůbec není k zahození.
Pussy je něžná kočička, ale brát jí maso radši nezkoušejte - nedá! A když se dá provést nějaká vylomenina, aby byla legrace, tak Pussy je určitě u toho.
Poopy je mazlivý chlapeček, který je strašně rád u svého člověka a žádá si mazlit a drbat na bříšku. Ale přísně koukat na kosáka taky umí!
A hlavnPussyě - všichni tři jsou veselí a hraví!
Co nadělám - rostou nám ty děti a měly by jít pomalu do světa dělat někomu radost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama